Detske Hry

...

Zdaleka nejdůležitější období pro osobnostní rozvoj dítětě je mezi prvním a šestým rokem. Přičmež zcela zásadní období je v rozmesí čtvrtého a šestého roku, kdy je jeho rozvoj zdaleká nejrychlejší. To ovšem nemění nic na tom, že dítě se rodí již s poměrně dobře rozvynutými smyslovými orgány. Dítě již po narození dokáže vnímat zvuky, vůně, určité spektrum barev a rozeznává další podněty z bezprostředního okolí. Následným zdokonalováním smyslového vnímaní a zároveň koordinačních a manipulačních schopností rozvíjí dítě i své schopnosti pozorovací prostřednictvím nichž sleduje zajimavé podněty ze svého okolí. Co se týče soustředění je dítě v těchto ranných fázích svého života velmi těkavé a nedokaže udržet pozornost po dělší doby než několik sekund. Přičmž jak dítě roste jeho schopnost udržet pozornost se přirozeně prodlužuje.

Veškeré vývojové změny k nimž dochází během raného dětství jsou povazovány mnohými odborníky z oboru psychologie za trvalé a velmi významné pro celkový rozvoj jedince. Čím dříve jsou činnosti prováděny tím více se mohou upevnit a ptřetrvat do pozdějších let. Je samozřejmě nutné vzít v úvahu možnosti rozvoje dítětě v určitém stádiu vývoje. Čtení s několika měsičním ditětem sice může být pro prodiče ohromná zábava nicméně průměrné dítě ještě není v tomto věku nové schopnosti získat. Na druhou stranu se tak prohlubuje cit mezi rodičem a dítětem který může mít pozitvní efekt v pozdějším vývojovém stádiu dítěte.

Kromě ovlivňování rozvoje dítěte samotnými rodiči jsou zde také další okolní činitele, které ovlivnují chování a povahové vlastnosti nově vznikající osobnosti. Jsou to především lidé s nimiž se často setkává a má možnost pozorovat jejich vzorce chovaní. Dítě již od narození ma klon napodobovat všechno co vidí u ostatních lidí a vytvářet si tak vlastní vzorce chovaní. Je tedy namístě říci, že pokud chceme aby se naše dítě vyvíjelo požadovaným směrem je zapotřebí mu jít příkladem a dávat pozor na to jak se chová jeho okolí.

V období prvních šesti let je vývoj dítětě nápadně rychlý zejména v oblasti celkového tělesného růstu a postupného rozvoje a zrání jeho nervové soustavy. V tomto období dítě zvládá základní pohybové dovednosti, jsou schopné si záčít osvojovat další sadu specifických dovedností a činností, např. umělecké činnosti, zejména pak zpívání či lépe řešeno broukání, hru na hudební i nehudební nástroje, kreslení a u velmi nadaných dětí také začínající zájem o poznání abstraktních věcí.

To všechno má za důsledek postupné nicméně poměrně výrazné pokroky v oblasti poznání. Dítěti se zdokonaluje jenom své smyslové vnímaní, ale i logické myšlení. Dítě je tak postupně schopné vytvářet si vlastní představy, osvojit si mateřskou řeč a dále rozvíjet své abstraktní myšlení v rámci své představivosti. Projevy tohoto abstrakního myšlení se projevují zejména během hraní, kdy věci jenž nejsou momentálně k dispozici jsou nahrazeny jiným objektem či zobrazením. Typickým příkladem pro kluky je, že namísto autíčka si vezmou kamínek a dovádějí s ním jako kdyby to bylo skutečné autíčko.

-

Formování osobnosti dítěte

Během dospívání dítěte by měl bý kladen důraz zejména na optimální rozvoj hlavních stránek samotné osobnosti dítěte. To má následně za důsledek úspěšného uplatntněí dítěte ve společnosti a spokojené a radostné prožití jeho života. Jak již bylo řešeno v předešlé kapitole dětství je nejdůležitejším a nejrychlejším obdobím rozvoje dítetě. Ditě je v tomto období velmí tvárné a učenlivé.

Mnohé výzkumy ukazují, že dětská hra kladně ovlivňuje jejich celkový rozvoj a zejména tehdy pokud se této hry účastní i dospělý. Příležitostná účast dospělých má pozitivní dopad na dítě a to i tehdy pokud si dítě následně hraji již samotné nebo se svými vrstevníky. Hlavní účinek zapojení dospělého člověka do hry s dítětem je spatřován v rovnocennosti rolí během této hry. Tato uskutečněná součinost dítěte a dospělého má příznivý dopad na vývoj dítěte a to předevsím ve vztahu dítěte k rodičům nebo jiným dospělím osobám a je žádoucí součásti formování vlastností a celkové osobnosti dítěte. Účást dospělého nebo dospělých v dětských hrách pozitivně utváří různé dovednosti a dále rozvíjí i vědomosti dítěte. Opět se vracíme k již vyřčenému napodobování dítěte chování dospělých. Z antropologického hlediska je jedná o napoobování chování dospělého za účelem svého přežití tak ja to dnes vidíme u všech zvířát, kdy povětšinou matka, někdy ovšem i otec nebo jenom on, učí mládě hledat potravu, vyhýbat se nebezpečí, najít si úkryt nebo se bránit v případě svého napadení.

To nás přivádí i k druhé straně mince, kdy děti by měli být zapojování nejenom do her s dospělými, ale především mít co nejvíce příležistostí k účasti na činnostech jenž jsou pro nás dospělé každodenní rutinou. Jedná se zejména o možnost zapojit se do různých domacích prací a činností, například při vaření, uklízení, praní a podobně. Děti to nejenom oceňují svou nákloností, ale často tyto činnosti i sami vyhledávájí. Cítí se tak být opět rovnocennými partnery pro nás dospělé. Vždyť delám stejné věci jako maminka a tatínek. Dospělí si často tuto potřebu dětí vůbec neuvědomují a své děti neustále poučují o tom, že tohle se nedělá, že maminka teď potřebuje uklidit a proto by dítě němělo zlobit a jít si radějí hrát. Bohužel jsi již neuvědomují, že právě tato pomoc je pro ně nejenom hrou ale i rozvojem své osobnosti. Jak pak můžeme vyčítat svému nactiletému dítěti, že nemá uklizený pokoj když jsem mu běhěm jeho nejdůležitější části dospívání zakazovali uklízet a říkali mu“Nezlob maminku a jdi si hrat, maminka potřebuje teď uklidit“

Starší děti mohou najít zalíbení i v zájmových činnostech svých rodičů. Mohou to být ruzné sporty, řemeslné činnosti jako je lepení modelů letadel nebo jiných objektů, u kterých má dítě se naučit preciznosti a trpělivosti, technické činnosti kupříkladu stavba či renovace motorek, umění ve spojitosti s malováním či manuální práce na zahradě nebo pči